DSCF8916 ko2.jpg

Novinky

V této sekci najdete různorodé články o všem možném. Pro lepší výběr toho co Vás zajímá zvolte z kategorií, nebo štítků po pravé straně.

Třijezy - 28.9.2017

22117665_10208685565131166_1615120703_o.jpg

Ve čtvrtek 28.9.se naše středisko vypravilo na akci přes 3 jezy, akce se koná pravidelně 28 září, kde jsme na raftech sjížděli Vltavu historickým centrem Prahy. Cestou do Prahy samozřejmě nechyběla ani zastávka v McDonaldu, kde jsme načerpali potřebnou sílu na náročnou plavbu. Když jsme dorazili na místo začali jsme nafukovat rafty, abychom mohli vyrazit na vodu. Kromě krásného slunečného počasí, jsme měli možnost prohlédnout si Prahu i z jiného úhlu, projet se pod Karlovým mostem. Zažít mnoho legrace a dobrodružství. Akci jsme si všichni moc užili. Při cestě domů jsme byli tak unavení, že většina usnula už v autobuse. Byla to skvělá akce a všichni už se těšíme na příští rok.

Markéta Suchánková

Mezi poli, mezi lesy

21432688_10207385769882251_4990556975134170325_n.jpg

Jako každý rok se konala soutěž pro školu „Mezi poli, mezi lesy“. Tuto akci připravili stěžerští skauti a skautky. Letošní téma bylo, že se královně Jaroslavě ztratily korunovační klenoty a potřebuje rytíře, aby je našli, ale všichni rytíři jsou ve válce, takže potřebuje nové. Všechny děti jsou rozděleny na týmy a připraveny projít výcvikem a najít královniny klenoty. Čekalo je 6 aktivit a všechny byly zaměřeny na něco jiného, například: spolupráce, přesnost, paměť, pantomima. Děti si to moc užily a vítězný tým byl pasován na rytíře.

 

Eliška Koutníková

Skautské listy - září 2017

skautske listy.jpg

INTERCAMP WARENDORF 2017

DSC_7443_(3).JPG

Ve Stěžerách nastal horký čtvrteční večer. Je 1.6.2017, 20:00 hodin. Okolo skautské klubovny je na tuto dobu nezvyklý ruch. „To asi skauti zase někam jedou“, debatují kolemjdoucí. Ano, hurá jedeme na INTERCAMP 2017. Toto celoevropské setkání skautů, které každoročně koluje po evropských státech, letos vyšlo na Německý Warendorf. Naše družina bude reprezentovat v počtu 15 skautů a skautek. Vyrážíme a je před námi zhruba 800 kilometrů plných srandy. Hranice jsme překročili ještě před půlnocí. Okolo půl druhé míjíme Lipsko a na odpočívadle rozkládáme spacáky pod širákem, jsme přeci skauti. Ráno okolo osmé snídáme a za uznalého pokyvování hlavami vstávajících kamioňáků vyrážíme dál na západ. Je poledne a přijíždíme do městečka Warendorf do místního parku, kde je vše rozparcelováno pro jednotlivé kontingenty. Postavit „týpí“ je už pro nás rutina a ihned se stáváme atrakcí pro celý Intercamp. Vztyčujeme naši národní vlajku společně s vlajkou střediska na 9m dlouhý stožár, což po celou dobu pobytu již žádné jiné středisko nepřekoná. Je to krásný pohled, když nad táborem s 3700 účastníky z celé Evropy vlaje Česká vlajka společně s vlajkou střediska „STŘELA STĚŽERY“. V sobotu ráno jdeme na slavnostní zahájení kde zdravici Českého kontingentu přednesli naši skauti Pepíno s Maruškou. Začínají dva dny plné her, výletů a nových kamarádství. Neděle je zakončena festivalem jídla, což znamená, že každé středisko připraví pokrm ze své země a na promenádě pohostí ostatní. My jsme se již tradičně pustili do bramboráků z 25kg brambor. Nechci se chválit, ale naše bramboráky jsou vždy tou pověstnou třešničkou na dortu každého takového food festivalu. Uběhlo to jako voda a je tu pondělí, den balení a návratu do ČR. V poledne je již vše naloženo a posádky nastoupeny v autech. Hned po vyjetí obě posádky kompletně usínají, teda kromě řidičů, ti dokáží udržet svoji pozornost až po šťastný návrat ke klubovně do Stěžer. Byl to nejlepší Intercamp, kterého jsme se kdy zúčastnili. Díky pravidelné účasti a výborně vybudovaným vztahům s českým zastoupením pro Intercamp, jsou nám dveře otevřeny na další ročník, který bude v Belgii. Už teď se těšíme, že to zase bude ten „nejlepší“ Intercamp.

Michal „OLOVO“ Elčkner

VÝSTUP NA IVANČENU 2017

DSCF6182.JPG

Nejprve něco málo z historie: Ivančena je kamenná mohyla v Beskydech pod vrcholem Lysé hory, kterou založil v říjnu 1946 oddíl Junáka z Moravské Ostravy na památku pěti členů „Odboje slezských Junáků“, kteří byli 24. dubna 1945 popraveni v polském Těšíně nacisty. Od té doby sem míří každý rok v sobotu nejbližší 24. dubnu stovky skautů z celé republiky a přinášejí na mohylu kámen.

Letošní výstup vyšel na sobotu 22. dubna. Z našeho oddílu vyrážíme dvěma auty v počtu 12 skautů. Jedou pouze ti nejtvrdší z tvrdých. Jelikož v tomto již jarním týdnu Beskydy postihla sněhová kalamita, zrušili jsme původní plány na velkou dvoudenní výpravu vlakem. Takže jedeme směr Frýdlant nad Ostravicí a přemýšlíme jaký terén nás letos čeká. Bude to bláto ? Nebo 20cm břečky ? Nebo tisícem nohou ušlapaná klouzačka ? Uvidíme ale v každém případě se těšíme. Jsme na místě a vyrážíme z výšky 450 m n.m., lehce prší a po vystoupání prvních 100 výškových metrů se dostáváme do opravdové zimy. Zjišťujeme, že všechny tři varianty terénu o kterých jsme přemýšleli jsou tady. Bláto se mění v břečku a ta v ušlapaný led. Déšť se změnil ve sněžení. Mé chlapce ale nic nezastaví a tak dorážíme na vrchol 940 m n.m. dle plánu a stíháme celý slavnostní ceremoniál za přítomnosti nejvyššího vedení Českého Junáka. Sněží hustě a my po položení kamene s nápisem „Stěžery 2017“ na mohylu vyrážíme na sestup zpět do údolí. U aut se převlékáme do suchých věcí a vyrážíme k domovu. Mise splněna. Myslím, že jsme důstojně reprezentovali náš oddíl a naši obec. Těšíme se na příští setkání u mohyly.

Michal „OLOVO“ Elčkner

SVOJSÍKŮV ZÁVOD 2017

20170408_212955.jpg

V sobotu 8.4. se naši skauti a skautky účastnili okresního kola Svojsíkova závodu v Chlumci nad Cidlinou. Tyto závody mají skauti jednou za dva roky a testují jejich všestrannost. Z našeho střediska jely letos tři hlídky – dvě dívčí a jedna chlapecká.

Na soutěžící byla připravena hromada zapeklitých úkolů. Děti měly úkoly nejen týmové, které řešily společně, ale i samostatné. V týmu například dělaly první pomoc při pořezání a popálení a hrály si na stonožku (měly svázané nohy k sobě a schované oči, musely navzájem důvěřovat a spolupracovat).

Dalším zapeklitým úkolem bylo řešení krizové situace, kde se děti dostaly do přímé konfrontace s opilcem, kterého hrál namaskovaný vedoucí, následně byla hodnocena jejich reakce. Oblíbeným úkolem bylo stanoviště oběd, kde si děti rozdělaly oheň a opekly buřt. V části, která byla plněna jednotlivci bylo například luštění šifry, poznávání rostlin a zvířat, vázání uzlů. Děti si v této části mohly ověřit svou manuální zručnost (při řezání, zatloukání, stavění atp.), praktičnost – při balení batohu nebo třeba své smysly. Závod byl dlouhý a náročný, ale počasí nám přálo. Nepršelo na nás, a to je důležité. Pilná příprava během roku se nakonec vyplatila. Jedna z našich dívčích hlídek se tedy umístila na krásném 1. místě, hlídka chlapců na druhém a druhá dívčí hlídka na čtvrtém místě. Vítězná hlídka skautek se teď připravuje na krajské kolo, které se bude konat v květnu v Náchodě. Držme jim tedy pěsti ať mají hodně štěstí.

Plavba po Wisle a návštěva Oswětimi, aneb jak jsme se toulali Polskem

727117723.jpg

Je krásné páteční odpoledne 30. září a babí léto nám ukazuje tu nejhezčí tvář. Je to tady, akce, na kterou se už tři měsíce těšíme. Spřátelený oddíl Polských HARCERŮ nás pozval na akci splouvání Wisly, zakončenou v koncentračním táboře Březinka položením květin k pomníku obětem holocaustu.

Sraz 15:00 klubovna Stěžery, Márty přiváží devět zapůjčených kánoí SAMBA i se zapůjčeným přívěsem. Že by nám začaly drobné komplikace? Na přívěsu svítí jedna jediná žárovka. Rychlý telefonát a už tu stojí Aleš se svým kufříkem plným elektrosoučástek a hned se pouští do díla. My zatím vykládáme všechny kánoe a vycpáváme je vším potřebným pro dvoudenní přežití v přírodě a naplněné je opět nakládáme na přívěs. Mezitím Aleš hlásí „opraveno“, zapřaháme a v počtu tři vozy vyrážíme se zpožděním dvě hodiny směr Polsko.

Po třistadvaceti kilometrech přijíždíme na smluvený sraz ve městě Goczalkowice-Zdroj. Je deset hodin večer a my za doprovodu harcerů hledáme nějaké místo pro stanování. Stavíme tábor, oheň, večeře, a když má začít volná zábava, všichni najednou mizí ve stanech a za chvilku po louce zní lehké brumendo. Cestovní únava si vybrala svojí daň.

Ráno vstáváme v 6:00, musíme vše sbalit, uklidit do aut a v 8:00 být nastoupeni s kánoemi u řeky. Ještě přesouváme auta k blízké benzince a opravdu dle plánu usedáme do lodí. Vyrážíme na 25km dlouhou plavbu. Pro polovinu naší výpravy je to zároveň první plavba a sbírání zkušeností. Řeka „neteče“ a tak se nováčci rychle učí základní pohyby pádlem, aniž by se musely prát s divokým proudem. Za chvíli už plujeme jako sehraný konvoj. Našich devět výrazně červených lodí je nejvýraznější seskupení na celé řece. Přichází čas svačiny a my zjišťujeme, že z řeky se nedá nikde „vystoupit“. Po obou stranách jsou příkré, a s ohledem na nízký stav vody, i vysoké břehy. Ale skaut si poradí, tak vážeme lodě k sobě, tvoříme tím obří ponton a komfortně svačíme přímo na řece. Teď to ještě netušíme, ale tohle, jak jsme říkali „driftování“, budeme provádět ještě dvakrát. Blíží se večer a dojíždíme do osady Jedlina, kde naše plavba končí. Dojeli jsme v plném počtu a až na dvě trdla, který se bavily přeskakováním z lodi na loď, jsme i suchý. A opět tu máme malý problém, zatoulalo se nám auto, které má řidiče dopravit pro auta, ve kterých máme všechny věci a to i stany a hlavně večeři. Nakonec se pro auta dostáváme a dojíždíme k tábořišti opět po tmě. Děti už čekají u ohně, tak mezi ně házíme pytel s buřty a radši čekáme opodál, až se naše dravé šelmy nasytí, abychom si také nějaký ten buřtík opekli. Stavění stanů po tmě nám nečiní sebemenší problém a v rekordním čase jsme kompletně ubytovaní. Přidáváme se ke třem oddílům Polských harcerů a okolo ohně za zvuků krásných Polských písní uvolňujeme své zmožené tělesné schránky. Přeci jenom 25km plavby po „oleji“ na nás zanechalo fyzické stopy. Děti postupně odcházejí a věnují se meditaci ve svých vyhřátých spacácích. Ráno už vstáváme v pohodě okolo osmé hodiny. V poklidu rozděláme oheň na čaj, snídáme, opět balíme tábořiště, ukládáme věci do lodí a lodě na přívěs. V jedenáct je hotovo, naloženo a my převlečeni v krojích vyrážíme na druhou část našeho výletu do Oswětimi.

Dojeli jsme na parkoviště v obci Plawy a pěšky jdeme k památníku obětem holocaustu, který je na konci kolejí v koncentračním táboře Březinka. Po krátkém ceremoniálu uctíme minutou ticha oběti holocaustu. Jsme tu jediní zástupci z ČR. Odcházíme zpět k autům a přejíždíme k hlavnímu bodu dne a to je od 13:00 prohlídka muzea koncentračního tábora Oswětim-Březinka (Auschwitz-Birkenau). Prohlídka začíná v části Oswětim. Zde procházíme onou známou bránou s nápisem „ARBEIT MACHT FREI“, smíšené pocity brzy vystřídá pocit naprosté bezmocnosti. Nebudu se zde rozepisovat, co všechno jsme během 3,5 hodinové prohlídky viděli. V každém z nás to zanechalo hlubokou stopu. Je naprosto neuvěřitelné, jak gigantický projekt byl člověk schopný vybudovat se zvráceným úmyslem vyhladit část lidské rasy. Doporučil bych tuto exkursi dát povinně do osnov všem devátým třídám. Ještě teď s měsíčním odstupem nejde vyprávět o pocitech z tohoto místa.

Prohlídka skončila a my vyrážíme směr domov. Je pět hodin odpoledne a třistadvacet kilometrů před námi. Dohodnutá zastávka až na první benzince v ČR. Sem dojíždíme s kompletně spícími posádkami, pouze řidiči bdí díky pravidelnému přísunu kávy. Ke klubovně přijíždíme po deváté hodině. Máme za sebou další báječnou akci, kterou si užili jak děti tak my dospělí.

Michal „OLOVO“ Elčkner

Obrok 2017

21.08.2017

18892902_1437616609610089_4691999336990419034_n.jpg

Od středy 7. 6. do neděle 11. 6. se roveři a rangers z našeho střediska zúčastnili celonárodní akce určené pro skauty a skautky ve věku od 15 do 24 let Obrok 2017.
Na této akci jsme si mimo jiné mohli vyzkoušet aktivitu některého z živlů (ať už se jednalo o lanové aktivity, turnaje v "bublinách" či v bazénech), inspirovali se v rámci projektu zvaného Krinspiro, bavili se na koncertech několika kapel, umělců či Discoutéce a ohnivé show, pomohli místní komunitě v rámci Služby,...
Někteří z nás ochutnali zmrzlinu zmraženou oxidem uhličitým nebo si nechali nakreslit obrazec henou. Jedno odpoledne jsme si zahráli velkou hru a vystavěli imaginárně nový Trutnov. Velmi zajímavý byl pak předposlední den, kdy jsme se mohli zúčastnit některých z přednášek od osobností jakými jsou například Kazma Kazmitch, Janek Rubeš, Karel Janeček či Dominik Feri.
Ačkoliv byla akce velmi náročná a vyčerpávající, myslím, že si z ní všichni odvážíme zážitky a za dva roky doporučujeme dalším roverům a rangers.


Category: Kronika

Po stopách Jetyho 2016

21.02.2016

P1120139.JPG

Byla sychravá sobota 13.2.2016, 7:45 hod 8°C. Před skautskou klubovnou ve Stěžerách se pomalu začínají scházet podivně oblečení lidé v oteplovačkách, lyžařských bundách a v expediční obuvi. Za sebou táhnou podivná vozítka ,v nichž jen zasvěcení poznávají, že kdysi to byly saně. Ano, je to tu, expedice „PO STOPÁCH JETYHO 2016“. Rok se s rokem sešel a konečně jsme se dočkali. Je to již sedmý pokus, kdy se vydáváme na nejvyšší vrcholy Krkonoš a jedeme v patách Krakonošova nejlepšího kamaráda Jetyho. Jelikož předchozí neúspěšné pokusy naše odhodlání Jetyho dostihnout pouze posílily, vyrážíme opět v silném složení a to v počtu 37 polárníků. Autobus přistaven, vozítka naložena, polárníci naloděni, vyrážíme směr sever. V autobuse doladíme plány a pročteme poslední zprávy o zmapovaném pohybu Jetyho. Tentokrát změníme taktiku a budeme ho hledat v okolí Černé Hory. Přijíždíme do základního tábora na parkoviště u lanovky v Janských Lázních. Rychlé vylodění polárníků a zapřažení do saní je už taková rutina, že než Pája zakoupí lístky na lanovku, tak celá skupina již stojí na nástupišti a blokuje turniket před nechápajícími lyžaři. Obsluha lanovky po pěti minutách tlučení hlavou o zeď pochopila, že nás rychle musí dostat do kabinek, jinak už si dnes nikdo na Černý Hoře nezalyžuje. Jde to jako na drátkách- děti, sáně, děti, sáně a za půl hodiny jsme všichni na vrcholu. Nasazujeme zimní doplňky, návleky na nohy, lyžařské brýle, kulichy a rukavice. Poslední rozprava a vyjíždíme. Jako první etapu jsme zvolili jižní stranu hory. Nabrali jsme směr po sáňkařské dráze, terén upravený, umrzlý a místy přímo zledovatělý. V polovině trasy nás zastavuje uzavřená sáňkařská dráha. Naštěstí jsme zachytili pohyb Jetyho na letní trase pro koloběžky a rychle se stáčíme doprava. Pokračujeme dál, několikrát křižujeme sjezdovku, ptáme se lyžařů, ale Jetyho dnes nikdo neviděl. Sjíždíme až k prvnímu sloupu lanovky, až k napojení na sjezdovku. Najednou jsme zahlédli zvláštní pohyb na pravé straně směrem z kopce dolů. Neváháme ani vteřinu, naskakujeme na saně a sjíždíme stometrový úsek přímo pod lanovkou. Bohužel, Jety tam není, to jen voda z tajícího sněhu nás zmátla svým tokem. Přesuneme se zpět ke sjezdovce a dojíždíme opět k nástupu na lanovku. Zde máme chvilku na rychlou svačinu, doplnění tekutin a opravu poškozeného expedičního materiálu, což jsou BigTomovi kalhoty, které nezvládly střet s všude přítomným větvovím. Pár metrů lepící pásky vše napravilo. Rozhodujeme se ještě pro jeden pokus a výjezd na vrchol. Jako před tím Pája nakupuje jízdenky a my opět stojíme na nástupišti a blokujeme turniket. Obsluha lanovky padá na kolena a se slzami v očích se ptá „kolikrát ještě ?“. Ubezpečujeme je , že dnes jedeme naposledy. Ani nevím jak, ale najednou jsme všichni zase na vrcholu hory. Jelikož je poledne přecházíme do výškového tábora, který máme v Boudě u staré lanovky a vyhlašujeme obědovou pauzu. Máme svíčkovou, a to tak vynikající, že během oběda je slyšet pouze mlaskání mlsných jazýčků polárníků a cinkání příborů, což u naší jindy hlučné expedice není zvykem. Po hodině hodování jsme dostatečně připraveni pokračovat v pátrání. Od osamělého skialpinisty se dovídáme, že Jety se pohybuje na severní straně hory , neváháme a vyrážíme tedy na sever. Prolétáme kolem Černé Boudy a dojíždíme ke Kolínské boudě. Začíná sněžit. Podle zhoršující se kvality sněhu zjišťujeme, že se snižující se nadmořskou výškou vzrůstá teplota. Nečekáme na oblevu a vyjíždíme dál směr Pec pod Sněžkou. Do Pece už dojíždíme s odlétávajícími jiskrami od našich skluznic. Sníh nám teče před očima ze svahů dolu. Přemístit se po pravém břehu řeky je už pouze pěší turistika, protože po kamenech naše stroje jezdit nedokážou. Autobus už na nás čeká pod „Horizontem“ na parkovišti. Nakládáme, nalodíme se a vyrážíme směr Stěžery. Nastává zhodnocení expedice. Bohužel Jetyho jsme opět nenašli. Ale vše je vykompenzováno dobrodružstvím, které jsme si opět užili a všichni se už těšíme na pokus číslo 8. který nás čeká v roce 2017. A předpokládám ,že příští rok počet 40 polárníků s přehledem pokoříme.

Michal „OLOVO“ Elčkner

 


Category: Novinky

Slet Čarodějnic za skautskou klubovnou ve Stěžerách

01.05.2015

P1110306.JPG

Posledního dubna v odpoledních hodinách bylo za skautskou klubovnou ve Stěžerách živo. Skauti zde pořádali Slet Čarodějnic a o kvalitní program tak nebyla nouze. Celé odpoledne pro veřejnost začínalo již pátou hodinou odpolední, avšak minimálně půl hodiny předem už okolo skautské klubovny pokukovali kolemjdoucí - od pěti se spustilo soutěžení naplno, mladší návštěvníci akce měli možnost trefovat netopýry, projít cestu v sedmimílových botách, ochutnávat čarodějné lektvary a nebo se proplést magickou pavučinou. Není tedy divu, že se začaly objevovat čarodějové i čarodějky ze všech koutů naší vesnice a plnit zapeklité úkoly. Rodiče si mezitím užívali občerstvení v místním stánku, který oplýval nejenom dobrým pitím pro děti i dospělé, ale i výborným čerstvě upečeným masem kuřečím, či vepřovým - jak je komu libo. Mezi tím každý kdo měl chvíli čas, mohl obdivovat techniku místního hasičského sboru, nebo si vyzkoušet jaké je to být hasičem a hasit požár. 

Po náležitém posilnění se a splnění všech soutěžních úkolů se mohlo přejít k hlavnímu úkolu večera, tedy upalování Čarodějnic. Tři čarodějnice vyrobené dětmi nesly svůj osud velmi statečně a dá se říct, že byly poměrně zapálené do svého úkolu. Po upálení čarodějnic se děti vydaly se svými lampiony na průvod spojený tak trochu se stezskou odvahy a několika málo úkoly, aby dokázaly, že jsou pravým čarodějem, či čarodějkou. Za odměnu po návratu všechny čekala čarodějná ohnivá show v podání žonglérské skupiny Oops Hradec Králové a další hradecké skupiny. 

Kolem deváté většina dětí odešla snít o čarodějnicích a lítajících koštatech do svých domovů a zábava pokračovala víceméně pro dospělé za doprovodu živé hudby v podání Přátel trampské hudby. Akce skončila až v pozdních nočních hodinách a věříme, že všichni zúčastnění si akci užili, stejně tak jako my, skauti. Mile nás překvapila vysoká účast na skautských čarodějnicích ve Stěžerách a věříme, že nám zachováte svou přízeň i v letech následujících. Pokud máte dotaz, či dobrý nápad na aktivitu/vystoupení v roce následujícím, budeme rádi, pokud se nám ozvete, kontakt naleznete v záložce Kontakt.

 


Category: Kronika

Tags: Čarodějnice, Fireshow, Hasiči

Pozvánka na skautský Slet Čarodějnic

27.04.2015

Pálení čarodějnic se skauty ze Stěžer

Zveme všechny přátele skautingu i obyvatele obce Stěžery a dalších okolních obcí na skautský Slet Čarodějnic ve čtvrtek od 17:00 za skautskou klubovnou ve Stěžerách. Na místě budou připraveny soutěže pro děti, čarodějný pochod s lampionky, lampionky, jídlo, pití, živá hudba v podání Přátel trampské hudby, čarodějná ohnivá show a spousta další zábavy. Budeme se těšit na vaši návštěvu.

 


Category: Pozvánka

Jak jsme plesali v roce 2015

27.03.2015

Martin s Janou

Stejně tak, jako každý rok, již tradičně jsme se rozhodli navštívit v letošní sezóně skautský ples v Třebechovicích pod Orebem, kteří pořádají místní skauti, naši dlouholetí přátelé - tentokrát v pátek třináctého.

Naše nastupující sestava byla dosti omezená a poté, co Pája s Davidem museli zůstat v HK kvůli práci, jsme se všichni 4 bez problému vešli do jednoho auta - Martin, Jana, Jana, Lukáš, následně ještě dorazila Anička z Třebechovic, aby taky né, když má ples vedle baráku ;). Na plese bylo rozhodně vidět, že Třebechovičtí nepořádají tuto akci poprvé a tak se návštěvníci mezi plesáním mohli zabavit například jazykolamy rozesetými po celé budově, po jejichž úspěšném naučení následovala zasloužená odměna v pekle, tedy baru, v patře nejvyšším.

Ostatní mohli zkoušet své štěstí v bohaté tombole a tak jsme si po zakoupení několika lístků celí šťastni odváželi čistící prostředek(že by nám snad chtěli v Třebechovicích něco naznačit?) a krásný rolovací "pětimetr" :)

Na plese jsme se vytančili do syta a po půlnoci jsme jeli zpět do hradce, unavení, ale spokojení. Děkujeme

Část druhá

Hned o týden později v sobotu 21. března jsme k porovnávání přidali ještě jeden ples, tentokráte Hradeckých skautů - v sokolovně na Novém Hradci Králové. Ples byl rozhodně jiný, komornější, možná snad více pro skauty, než pro veřejnost, plný společenských her, tomboly, zábavy a dalších aktivit a bylo to vcelku zajímavé porovnání. Pro příště však doufám ve větší zastoupení naší Stěžerské skupinky - přišli jste o hodně :).


Category: Kronika

« Previous 1 | 2 | 3 Last »Page 1 of 3 ( 1 ~ 5 of 12 )