DSCF8916 ko2.jpg

Po stopách Jetyho 2016

21.02.2016

P1120139.JPG

Byla sychravá sobota 13.2.2016, 7:45 hod 8°C. Před skautskou klubovnou ve Stěžerách se pomalu začínají scházet podivně oblečení lidé v oteplovačkách, lyžařských bundách a v expediční obuvi. Za sebou táhnou podivná vozítka ,v nichž jen zasvěcení poznávají, že kdysi to byly saně. Ano, je to tu, expedice „PO STOPÁCH JETYHO 2016“. Rok se s rokem sešel a konečně jsme se dočkali. Je to již sedmý pokus, kdy se vydáváme na nejvyšší vrcholy Krkonoš a jedeme v patách Krakonošova nejlepšího kamaráda Jetyho. Jelikož předchozí neúspěšné pokusy naše odhodlání Jetyho dostihnout pouze posílily, vyrážíme opět v silném složení a to v počtu 37 polárníků. Autobus přistaven, vozítka naložena, polárníci naloděni, vyrážíme směr sever. V autobuse doladíme plány a pročteme poslední zprávy o zmapovaném pohybu Jetyho. Tentokrát změníme taktiku a budeme ho hledat v okolí Černé Hory. Přijíždíme do základního tábora na parkoviště u lanovky v Janských Lázních. Rychlé vylodění polárníků a zapřažení do saní je už taková rutina, že než Pája zakoupí lístky na lanovku, tak celá skupina již stojí na nástupišti a blokuje turniket před nechápajícími lyžaři. Obsluha lanovky po pěti minutách tlučení hlavou o zeď pochopila, že nás rychle musí dostat do kabinek, jinak už si dnes nikdo na Černý Hoře nezalyžuje. Jde to jako na drátkách- děti, sáně, děti, sáně a za půl hodiny jsme všichni na vrcholu. Nasazujeme zimní doplňky, návleky na nohy, lyžařské brýle, kulichy a rukavice. Poslední rozprava a vyjíždíme. Jako první etapu jsme zvolili jižní stranu hory. Nabrali jsme směr po sáňkařské dráze, terén upravený, umrzlý a místy přímo zledovatělý. V polovině trasy nás zastavuje uzavřená sáňkařská dráha. Naštěstí jsme zachytili pohyb Jetyho na letní trase pro koloběžky a rychle se stáčíme doprava. Pokračujeme dál, několikrát křižujeme sjezdovku, ptáme se lyžařů, ale Jetyho dnes nikdo neviděl. Sjíždíme až k prvnímu sloupu lanovky, až k napojení na sjezdovku. Najednou jsme zahlédli zvláštní pohyb na pravé straně směrem z kopce dolů. Neváháme ani vteřinu, naskakujeme na saně a sjíždíme stometrový úsek přímo pod lanovkou. Bohužel, Jety tam není, to jen voda z tajícího sněhu nás zmátla svým tokem. Přesuneme se zpět ke sjezdovce a dojíždíme opět k nástupu na lanovku. Zde máme chvilku na rychlou svačinu, doplnění tekutin a opravu poškozeného expedičního materiálu, což jsou BigTomovi kalhoty, které nezvládly střet s všude přítomným větvovím. Pár metrů lepící pásky vše napravilo. Rozhodujeme se ještě pro jeden pokus a výjezd na vrchol. Jako před tím Pája nakupuje jízdenky a my opět stojíme na nástupišti a blokujeme turniket. Obsluha lanovky padá na kolena a se slzami v očích se ptá „kolikrát ještě ?“. Ubezpečujeme je , že dnes jedeme naposledy. Ani nevím jak, ale najednou jsme všichni zase na vrcholu hory. Jelikož je poledne přecházíme do výškového tábora, který máme v Boudě u staré lanovky a vyhlašujeme obědovou pauzu. Máme svíčkovou, a to tak vynikající, že během oběda je slyšet pouze mlaskání mlsných jazýčků polárníků a cinkání příborů, což u naší jindy hlučné expedice není zvykem. Po hodině hodování jsme dostatečně připraveni pokračovat v pátrání. Od osamělého skialpinisty se dovídáme, že Jety se pohybuje na severní straně hory , neváháme a vyrážíme tedy na sever. Prolétáme kolem Černé Boudy a dojíždíme ke Kolínské boudě. Začíná sněžit. Podle zhoršující se kvality sněhu zjišťujeme, že se snižující se nadmořskou výškou vzrůstá teplota. Nečekáme na oblevu a vyjíždíme dál směr Pec pod Sněžkou. Do Pece už dojíždíme s odlétávajícími jiskrami od našich skluznic. Sníh nám teče před očima ze svahů dolu. Přemístit se po pravém břehu řeky je už pouze pěší turistika, protože po kamenech naše stroje jezdit nedokážou. Autobus už na nás čeká pod „Horizontem“ na parkovišti. Nakládáme, nalodíme se a vyrážíme směr Stěžery. Nastává zhodnocení expedice. Bohužel Jetyho jsme opět nenašli. Ale vše je vykompenzováno dobrodružstvím, které jsme si opět užili a všichni se už těšíme na pokus číslo 8. který nás čeká v roce 2017. A předpokládám ,že příští rok počet 40 polárníků s přehledem pokoříme.

Michal „OLOVO“ Elčkner

 


Category: Novinky